Když se řekne „lyžák“, každý z nás (nebo alespoň většina) si představí týden zábavy, her a samozřejmě i pořádnou lyžovačku. Náš lyžařský výcvik na Bublavě tak přesně vypadal. Začalo v pondělí 2. března u lubské hasičárny. Naložili jsme věci do autobusu, rozloučili se s rodiči a kolem desáté hodiny vyjeli Ovšem hned první zastávka byla u benzínek v Lubech. Jistá osoba zjistila, že nemá telefon, a vzápětí to zjistila ještě další (ani jedna z nich nebyla student). A tak jsme se otočili zpět. I s touto přestávkou jsme na penzion dorazili před obědem, ale než jsme se ubytovali, vybalili a porozhlédli kolem sebe, byl oběd hotový.
Po jídle přišlo první převlékání do lyžařského, abychom poprvé vyrazili na sjezdovku. Sešli jsme se na kopci, aby nás instruktoři podle dovednosti lyžovat rozdělili do skupin. První, ta nejvíce šikovná, avšak s lyžařskými schopnostmi lehce pozadu, měla za instruktora mého pana otce, pana Wernera. Zlatý střed vedl náš pan učitel M.Pecháček, Pechy a tu poslední si vzal na starosti pan Hruška.
Druhý den jsme hned po snídani vyrazili na sjezdovku. Celé dopoledne a odpoledne jsme lyžovali s přestávkou na penzionu, abychom se najedli. Tak tomu bylo i další dny kromě středy. To bývá kritický den, a tak byl naordinováno – volné odpoledne. Abychom se nenudili (nezlobili), dohodnul nám pan učitel zajímavou přednášku s náčelníkem horské služby pro oblast Krušných hor Miroslavem Račkem. Ta se nám moc líbila hlavně proto, že jsme mohli nasát něco užitečného a zároveň se opalovat na sluníčku, které nás milosrdně hřálo. Po asi hodině jsme se vrátili na penzion, kde jsme se dooblékli a vyrazili na pětadvacetikilometrovou túru lesem, podél potoka Hernnbach (Pánský potok). Večer byl zase stejný. Nejdřív večeře a po ní následovalo hodinové video o horách, které bylo tak zajímavé, až si u toho někteří jedinci nechtěně zdřímli. Následovalo hraní her, tancovačka po chodbě a odpočinek po volném, avšak i tak náročném dni. A byl čtvrtek - předposlední den výcviku. To znamenalo jediné - po lyžovačce, obědě, další lyžovačce a večeři přijde diskotéka. S nadšením jsme využili nabídky restaurace v dolní části penzionu . Začala klasická židlovaná, pak karaoke a samozřejmě tancovačka. Aby to byl správný lyžák nastal čas i čas “ploužáků“. Tu konečně správnou atmosféru ovšem přerušil čas jít spát. Takže pomodlit, vyčistit zuby a spinkat. Ráno se smutkem v očích naposledy na snídani, kterou si nemusíme připravovat sami, obléct se a naposledy na sjezdovku. Před obědem dobalit a douklidit. Užili jsme si poslední lyžování a po obědě už pomalu ale jistě vyrážíme směr Luby, kde na nás zase u hasičárny čekají naši velice nadšení rodiče. A to byl konec toho našeho lyžáku! My zklamaní, jak rychle to uteklo a zároveň nadšení, že jsme doma, a rodiče zděšení z toho, kolik toho budou muset prát a čistit. Každopádně jsme si všichni moc užili prosluněný týden na horách a jsme moc rádi, že jsme všichni, až na několik výjimečných pádů, dorazili celí domů.
Barbora Wernerová, žákyně IX.třídy
